Je jaro, druhý den za sebou se vydávám kolem bydliště na pozorování ptáčků. Kolem zoologické zahrady, kde fotím po ránu pěnkavu obecnou. Kráčím k lesíku s tůněmi, kde jdu s cílem objevit další ptáky. Nejlépe dutiny s mladými. Stále mě lákají datlové, žluny, špačkové a další…
Kousek od silnice a frekventovaného parkoviště zapadnu do lesíka, kde od cesty vidím nějakých 20m 2 žluny zelené.
Jsem hodně překvapen, hlavou mi prolítne, tak jest sem létají častěji. Vezmu příště maskování a někam ke stromu zasednu.
S objektivem na nějakých 900mm (funkce crop faktor na mém FF) pozoruji krásně obě žluny, které časem zjišťuji ve stromě v dutinách vyzobávají nějaké larvy a červy. A jsou ke mně většinu času zády.
Vůbec o mě nevědí a hledí si svého.
Za nějaký čas mě napadne se trochu přiblížit za strom, který je předemnou a já jen žasnu jak si mě nevšímají i když jsem v pískovém triku a můj objektiv je bez nějakého maskování.
No a to mi nebudete věřit, ale za další čas mě opět napadne popojít ještě blíže za další strom a to už se krásně dostávám na FF na nějakých 570mm aby žluna byla přes celý hledáček. Snažím se vychytávat úhel záběru a čekám až mi žluna přijde tam kde se mi to líbí.
Cvak cvak a mě jen překvapuje, že obě žluny ochotně pózují a vůbec si mě nevšímají. Jsem v podřepu a zároveň u stromu se snažím moc nehýbat. Vím, že ptáci jsou citlivý na pohyb, že mají dobrý zrak. Zároveň jsem se za roky snažení o záběr se žlunou nikdy tak blízko nedostal a jen se divím, že v kdejakém parku mi uteče kdejaký špaček, ale žluny prostě nic 🙂
Co mě pobaví, tak po chvíli se objeví na stromě strakapoud a poté další 😗 u tůňky je pro mě zatím neznámý konipas horský.
Během focení žlun a pozorování dalších ptáčků sleduji kam se žluny přemisťují, z jakého stromu na který často létají, protože si říkám, že se sem ještě vrátím. A zkusím to lépe. Sluníčko už je ostřejší a mě laká si udělat pořádnou fotografii na případnou výstavu či doma na zeď 🙂
Tak uvidíme, jestli nějaká půjde k tisku. Každopádně děkuji, že jste dočetli až sem a fotolovu zdar.