Minulý rok (2025) jsem strávil poměrně dost času v liberecké zoo. A nebyla to náhoda 🙂
Poprvé ve svých 18letech jsem se vydal se zrcadlovkou do zoo, kdy jsem se tomu začal více věnovat a za ty roky tam vzniklo spousty momentů. A člověk by mohl říct, tak to už snad stačí? No je pravda, že letošní rok už cítím, že nechci znovu a znovu přefocovat zvířata, která už jsem tolikrát fotil. Přeci jen od mých 18 let uplynulo 18 let 🙂 Minulý rok ač jsem za své fotky pro zoo od nich žádnou kačku neviděl, tak i tak jsem cítil vděčnost a měl jsem v hlavě jednou udělat výstavu fotek ze zoo Liberec.
Vděčnost jsem vnímal a stále vnímám pro mě za něco neuvěřitelného a to je elektronický prodej fotografií. Podstatná část fotek vznikla právě ze zoo Liberec, které se prodávají a mě tak za těch xy let byly a stále jsou dobrým přivýdělkem.
A zde je fotka, kde zoo využila mé fotky na tisk plakátů (některé visí v Liberci dodnes). A to mě také udělalo radost. Je to přeci jen nádherné, když se fotky využívají a pro mě jako autora asi není nic víc než tištěnná fotka.
SPOJENÍ FOTOGRAFIÍ A MALEB? PROČ NÉ?!
Je začátek roku 2025 a mě nenapadlo nic jiného, než se opět na výstavu s někým spojit a tentokrát jsem si říkal, že by mohl být zajímavý kontrast KRESEB – MALEB A FOTOGRAFIÍ.
Tak jsem oslovil kamarádky, které hezky malují a nápad je moc bavil, že by naše díla se zaměřili na zoo Liberec a mohli tak dělat radost dál na stěnách.
Čas utíkal jako zběsilý a já tvořil motivy které mě napadaly a líbily se mi v zoo. Více jsem nad tím uvažoval než kdy dříve. Sledoval zvířata, jak se pohybují a přemýšlel nad tím vším od světla až po úhel záběru…Fotky vznikaly a prostor na výstavu se stále nerýsoval. Do toho jedno z děvčat mělo zkoušky na vysoké a svatbu před sebou. Druhé zase malovalo, ale nemohl jsem nebýt upřímným, protože nevznikalo moc zvířátek, ale spíše budovy, strašidelná zoo, malé motivy čůrajících sobů a asi to dost narazilo na mou představu 🙂
Z některých fotografií jsem měl opravdu radost a jelikož jsem si říkal, budu tisknout postupně fotky ať to nebude stát tolik a zároveň uvidím jak to vypadá na stěně.
Tak se mi doma v obýváku začaly kupit fotoobrazy a to vám byla nádhera. Dělalo mi to obrovskou radost a jak se blížila výprava do Afriky říjen 2025 nejen na safari, tak jsem si říkal, nojo, ale nějaké kačky by se hodily?! Výprava se šplhala do vyšších čísel než jsem očekával.
Za necelý rok věnování se tvorbě fotek na výstavu vzniklo mnohem více momentů, jeden z nejoblíbenějších bylo focení s plameňáky, kdy jsem opět několik návštěv věnoval focení mladých, kteří se krásně zavrtávali a vykukovali z peří svých rodičů 🙂 
No a díky upřímného příspěvku na fb jste si koupili několik fotoobrazů a podpořili jste mě na cestě do Afriky za což stále velký dík..
Jak se fotoobrazy začaly prodávat, místo nebylo na světě kde bychom měli vystavovat a holky moc nakreslili, tak vše nahrávalo výstavu neudělat. Zato vznikl nápad zkusit nástěnný kalendář vydat a to byla další radost a zároveň výzva. Otisknout 13 nejlepších fotografií a prodat kalendář.. Vnitřně jsem citil, že výstava proběhla 🙂 Moc rád jsem se dělil s návštěvníky našeho bytu o radost na stěně 🙂
I když výstava „nevyšla“, tak to tak nevnímám. Hodně mě naučila a samozřejmě moment, kdy jsme viděli, že to není to pravé ořechové a život tomu jaksi nenahrává vedl k tomu to odpískat.
Což nebyl pro nás s holkama příjemný moment, ale i tak jsme zůstali kamarády.
Já se hodně naučil, což pomůže každému kdo to myslí s fotkou a nejen fotkou vážně, protože přemýšlet nad tím, učit se vnímat světlo, prostředí, zvíře, vzdělávat se a zkoušet to znovu a znovu…je někdy náročné jako fotka kdy se smilovali všichni na nebi…
Ač zoo není volná příroda, né vždy se povede snímek který by byl reprezentativní na výstavu.
PŘÍBĚH VZNIKU JEDNÉ Z FOTOGRAFIÍ
To, že skla jsou často dost poškrábaná jsem si zvykl, to, že prostředí výběhů také nejsou eňo ňůňo jsem si zvykl, ale to že jsem za tímto kocourem byl spoustakrát a už jsem to pomalu vzdával, že to bohužel nepůjde v daném výběhu to tak bylo. Tygr bílý měl úplně tmavé oči na výsledných fotografiích a světlo do výběhu prakticky nikdy nešlo krom ze shora. Až už jsem opravdu jednu návštěvu vnímal, že není tedy cest jak udělat hezkou fotku a jedno dopoledne napadl sníh a ten čerstvý sníh odrazil světlo a krásně prokreslil bílému tygrovy oči…a já měl neskutečnou radost, že jsem tento dřívější symbol liberecké zoo vyfotografoval.
Já osobně mám rád výstavy, protože mi dávají smysl. Často se lidem fotky líbí a my samotní autoři z toho máme radost vidět tu svou tvorbu viset. Děkuji zoo i když za ty roky ta spolupráce stála za prd, tak i tak jsem rád, jak to tam lidé dělají. Bez nich by žádná fotka nevznikla .)