Někdy kolem jara jsem měl chuť místo dlouho vysmívané střední Ameriky vyrazit do pouště.
Místo Jeruzalém se mi moc líbilo, ale kousek dále panují konflikty, tak jsem to raději zavrhl…a jak šli dny, tak jsem si říkal, kam letos vyrazím? A jednoho dne mě napadlo naspat Vlaďovi, ten má kontakt na nějakého známého co vozí lidi do Afriky. No a během týdne mi píše, jestli nechci na podzim tohoto roku jet, že se uvolnilo místo. A tak jsme během krátké doby řekli ano. Mělo to stát nějakých 75 tisíc na 2 týdny plus letenka a jídlo. Říkám ok. Není na co čekat. Už to roky odkládám a neustále se to zdražuje 🙂
Během pár dnů, týdnů jsme sehnali na palubu 3tího fotografa a kluci přišli s tím jestli nepojedeme na 3 týdny, že to bude za 90 tisíc?! Pěkně se mi stahovaly půlky no 🙂 Letenka nakonec přes 30 tisíc a rozpočet se začal natahovat…
Kupodivu, jak to tak bývá se finance opět poskládaly ale člověk si musel máknout…
A je tu den D a 3 lety…uf… Nejdříve do Prahy směr Dubaj, z Dubaje do Johanesburgu a pak krátký let do Winhoku.
Na letišti v Africe nás čekal průvodce a vyrazily jsme na hotel. Afrika mě překvapila, že bylo teplo, ale žádné dusno či vlhko, což bylo příjemné. Na letišti potkáváte černochy oblečené v Evropském oblečení, což vůbec nekorespondovalo s mou představou.
Přesunuly jsme se na hotel, kde ráno u snídaně nás čekala žebrající mangusta a na zahradě bylo pár ptáčků, jeden ze zajímavějších byl snovač a nějaké ještěrky. Jinak se moc zvířátek zatím neukázalo. Poté co jsme se vydali po silnici směrem death walley, tak sem tam po silnici jsme zahlédly nějaké paviány, občas antilopy různých druhů, ale o safari se moc mluvit nedalo… však jsme jeli do pouště a první část cesty měla být spíše koncipována krajinářsky. Pouště, hory a krásné duny. Kolem moře, kde jsme viděli kolonie plameňáků, lachtanů, byly na velrybách a viděli pár delfínů a velryby tzv. keporkaky.
Samozřejmě před cestou jsem slyšel x dotazů ohledně očkování. Průvodce nám řekl, že do Namibie není třeba, že je velmi hornatá, písčitá i dokonce na více místech jsme pili vodu z vodovodu a nikomu nic nebylo. V severní části Namibie, kde jsme strávili posledních asi 8 dní v safari parku Etoša byly větší horka a spousty Napajedel pro zvířata, takže komáři byly a možnost nějaké přenosné choroby skrze ně také na pár místech.
Překvapilo mě na Africe více věcí. Jedním z nich byly různí černoši, kteří žebrali na parkovištích (často mladí, které jsem odbyl ať jdou makat,) a další byly Himbove, což jsou kmeny, kde ženy nenosí podprsenky a zároveň na sebe matlaji hlínu s nějakým olejem. Když jsme odjížděli z jejich vesnice, tak jsme byli trochu zklamaní. Opět z nás se snažili dostat co nejvíce peněz. I když náramky a jiné věci byly za pár korun (ani nebyly nijak hezké)..a poslední hřebíček pro mě byl když jeden Himba nás vzal do vesnice a řekl, že si to můžeme nafotit (polorozbořené obyčejné domy, ani náznak snahy udělat ty věci dobře) a chtěl za to 1000 N dolarů, což je okolo 1200kč…tak jsme se otočili a šli do džípu, kde ještě nás černoch zastavoval a chtěl rozměnit 50 euro, tak jsem mu nabízel 500 n dolarů a to se mu nechtělo, ale jak oni na nás, tak mi na ně 😃
Co jsem si teda velmi užil byla ona poušť. Duny. Focení v nich. To mě ani tak nebralo death walley s ig mrtvými stromy, jako ona poušť a největší duna světa..pak mě hodně bavil Sandwich harbor, což jedete s průvodcem který má silné auto a proveze vás dunama jak na horské dráze, nahoru, dolů… To bylo něco.
Na safari mě překvapilo, že v Namibii jsou ploty kolem kempů, ale asi to dává smysl, i když třeba v Botswaně prý nejsou oplocené a predátoři viz lvi, gepardi, levharti a jiné šelmy v parku jsou. Hloupé bylo, že v parku nesmíte vystupovat z vozu, takže x hodin sedíte na zadku a fotíte zvířata která zrovna pózují.
A to sezení mě opravdu nebavilo, takže poslední část cesty pro mě byla nejtěžší ač jsem moc rád, že jsem si ji zažil. Vidět lva kousek před okýnkem vozu. Respektive asi 30 lvů dohromady. No nádhera, přeci jen tady žádné žrádlo nedostanou, musí využít své instinkty a ulovit si onu antilopu, pakoně, či jiné zvíře. Vidět žirafy, nosorožce a jiná zvířata v krajině, u Napajedel…bylo to skvělé. Moci spát ve stanu na autě a skoro každý večer rozdělávat oheň a jíst ať už stejky i třeba z antilopy nebo obyčejné těstoviny s Pytlíkovou omáčkou. Občas vidět štíra který pod vašima nohama loví hmyz…
Proste si zvyknete na příjemné kempování a pohodový režim, kdy se denně vyjíždí kolem 6:15 směr focení a v podvečer kolem 16h směr focení.
Jelikož miluji pohyb, tak pro mě to tak není sedět na zadku a vozit se, ale jsem moc rád, že jsem si to zažil, viděl.
Kdo ví, jest se někdy vrátím. Ještě bych rád viděl ty hrochy, kteří v Namibii nejsou.
